Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti

BIO-INFORMAČNÍ PŘÍPRAVKY PRO UZDRAVENÍ A REGENERACI BUNĚK V TĚLE

Marcela Abha Kunz
Marcela Abha Kunz
VŠE JE ENERGIE, VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM!!!

- vše, co se nám děje JE ODRAZ TOHO,
CO JSME MY SAMI UDĚLALI V MINULOSTI

-KAŽDÝ DEN MŮŽE BÝT "NOVÝM STARTEM"
mého života, stačí jen chtít!!!

-Vše, co opravdu chci, mohu změnit - pokud se k tomu
opravdu rozhodnu!!!

-Všichni jsme zodpovědni za to, co se nám děje!

-Každý z nás se potýká s kritikou sebe i druhých!

-Všichni tu řešíme, nějaký složitý problém!

-Každá myšlenka je energií pro budoucnost!

-Každý pocit a procítění mění tok energií v nás i kolem nás!

-Rozhodujeme se každou sekundou, o tom co si myslet,
o tom, co cítit u toho, o tom, jak se dívat na situace, v nichž jsme...atd.
Všichni si takto kolem sebe tvoříme shluky energií, ve kterých pak žijeme.
/Marcela Abha Kunz/
Diagnostika aury,čaker s vysvětleními a doporučeními / 1200 Kč
Diagnostika aury,čaker s vysvětleními a doporučeními / 1200 Kč
sebezničení.jpg
PROGRAMY SEBE-ZHOUBY, SEBE-ZNIČENÍ

PROGRAM SEBE-ZNIČENÍ

"Stále aktuálnější je dnes problém sebezhouby, tedy trvalé nechuti k životu. V posledních třech stoletích lidstvo příliš propadlo pozemskosti a překypuje agresí. Duše lidi jsou prodchnuty vzájemnou nenávistí, a když dojde k přesycení, programy se soustředí na své původce. Zatímco dřív člověk, který narazil na nějakou nepříjemnost, nenáviděl a obviňoval druhé a propukala v něm potřeba někoho zabít, dnes v analogické situaci začíná nenávidět sám sebe a rodí se v něm přání vzít si život. Tomuto stavu říkám plíživá, skrytá sebevražda. Lékaři tomu říkají deprese, kdežto křesťanství malomyslnost, což je jeden ze sedmi smrtelných hříchů.
Program sebezkázy lidstva už se rozběhl a přináší takové následky, jako jsou zhoubné nádory, psychické poruchy, všeobecné snížení odolnosti lidského organismu bez zjevných příčin, rozšíření chronických chorob a vznik stále nových nemocí.

To vše je zákonité, to vše probíhá podle klasického scénáře: člověk jde do lesa na houby nebo na maliny, a najednou zjistí, že zabloudil. Jeho první reakcí je vztek na houby nebo maliny. Začne proklínat ty, co ho do lesa poslali. Pak začne vinit sám sebe. A teprve když konečně pochopí, že v tomhle příběhu žádní vinící nejsou začne hledat zpáteční cestu. Zatímco lidstvo se snaží najít viníky, jeho nejlepší část viní sama sebe. Cestu domů ještě nikdo nehledá. Tu začneme hledat až ve chvílí, kdy přestaneme vinit sebe i jiné.
Ale je tu jedno velké nebezpečí: nahromadili jsme v sobě tolik agrese, že program sebezkázy může nakonec lidstvo redukovat na pouhých 10-30 % současného stavu.

"Řekněte mi," oslovila mě jedna z mých pacientek, "vy jste říkal, že když se žena zlobí na svého muže, zabíjí tak vlastně své děti. Když odsuzuje manžela, zmocní se dětí nezvladatelná pýcha a ony nebudou životaschopné. A co když to bude naopak a muž bude urážet a sužovat ženu - copak on se žádného trestu nedočká?"
"Samozřejmě ano, ale u ženy je jakékoli opovržení a odsudek nebezpečnější, protože právě ona rodí děti." "Tak proč třeba na Východě rodí ženy zdravé děti - tam se přece muži k ženám chovají přímo skandálně!"
"Inu, protože tím, co dnes zbožňujeme, budeme dřív nebo později pohrdat. Člověk si nejdřív vytváří modlu a pro ni se zříká svého Boha. Pak jí o to víc opovrhuje a o to víc lne k Zemi, churaví, souží se a trpí. A teprve pak začne intuitivně před tíhnutím k Zemí dávat přednost lásce k Bohu. Na Západě se ženám dostává stále větší svobody a díky tomu roste jejich pýcha. Začínají opovrhovat muži a v příštím životě se rodí na Východě. Žena je od pozemskostí vzdalována tím, že se střídavě rodí jednou na Západě, jednou na Východě, aby se od západního zbožnění všeho pozemského dostala k východnímu opovržení jakoukoli materiálností. A člověk začne hledat oporu mimo rámec Země. Tam se v určenou chvíli uchýlí každý z nás. Jedni, když přijde těžká choroba. Jiní, ti duchovněji orientovaní, se pokoušejí podržet si opovržení a odsudek co nejdéle, ale spotřebovávají na to příliš mnoho sil. Ještě méně je těch, kteří se umějí povznést nad tuto úroveň, vědomě soustřeďují svou lásku na Boha a vznášejí se nad vším pozemským. V tomto případě nepotřebují ani nemoci, zranění a neštěstí, protože jejich duše je čistá, bez nenávistí a pohrdání. Tato cesta však vyžaduje největší úsilí. Když prohlížím své pacienty, vidím tento mechanismus v detailech. V některých lidech téměř neexistuje, v jiných je naopak velmi zřetelný.

Zvlášť intenzívní emocí je zbožňování, které je střídáno odsudkem, když náš idol nesplní naděje do něj vkládané. Agrese proti jiným lidem a konečně proti sobě samému je nejzřetelněji patrná na Západě.
Vzpomínám si na jednu svou svěřenkyni v Americe. Nezúčastněný pohled, nehybná tvář plná klidné, chladné krásy. Pole měla dobré a vyvážené, a přesto se v něm rodil neobyčejně silný program sebezkázy, který by mohl vést až ke smrti. Ona rovnováha totiž fungovala jen v hladině fyzického těla. Na jemnějších, duchovnějších úrovních se vše hroutilo. Což znamenalo, že zřejmě nezemře na těžkou chorobu, ale bude zavražděna nebo bude zápolit s těžkými psychickými problémy.

Ti, kdož o své zdraví pečují za pomoci různých fyzických praktik a technik, často velmi škodí své psychice a osudu, a aniž to tuší, přesouvají vlastní problémy na své děti. Nikdy nesmíme klást důraz jen na jeden parametr a duchovní rozvoj musí ten fyzický vždy předstihnout.
"Jaké máte problémy?" zeptal jsem se ženy.
"Ztratila jsem smysl života. Nechci žít a jsem absolutně ke všemu lhostejná." Tak to je jasné, napadlo mě hned.
Když měla v životě nepříjemnosti, zmocňovala se jí beznaděj a deprese, a to vše se postupně zkoncentrovalo na nepřetržitou podvědomou nechuť k životu. Musí přehodnotit celý svůj dosavadní osud, skrze modlitby se nechuti k životu zbavit - a uzdraví se.
Sotva jsem to chtěl své pacientce začít vysvětlovat, začalo mě silně píchat v hlavě. Čísi osud se pokoušel poskytnout mi důležité informace. A byl to osud mé pacientky. Kdykoli se mi dostává takovéto přímé nápovědy, vždy to znamená, že jsem něco důležitého opomenul.
"Řekni jí, že opovrhuje muži," zapsala má ruka.
"Nezlobte se, ale váš osud mě upozorňuje, že pohrdáte muži."
"Přirozeně," pokrčila rameny, "a zač bych si jich měla vážit? My ženy rodíme a trýzníme se, kdežto jejich psychologie je psychologií dobytka - a ještě jsou na to pyšní."
"To je tak," pokusil jsem se jí vysvětlit, "žena musí nosit pod srdcem dítě a pak ho porodit, proto je nucena víc pečovat o své tělo a starat se o vše pozemské. Kdežto muži často riskují, a tedy také předčasně umírají, proto méně lpějí na pozemskosti a přirozeněji směřují k duchovnímu principu." Pacientka se na mě upřeně zadívala a zeptala se:
"Když vám někdo přiloží na krk nůž - odevzdáte mu všechno, co máte?"
"Samozřejmě," odpověděl jsem. "Hlavní je pro mě to, co v takovém okamžiku cítím. Říkal jsem vám, že pro ženu je strach o vlastní tělo přirozenější než u muže. Hned se vám ale pokusím vysvětlit, k čemu vede opovržení muži. Odsudek a pohrdání je také program zkázy jiných lidí.
Každý program zkázy se mění v program sebezkázy a iniciuje nechuť k životu. Takový program je původcem rakovinných nádorů, infarktů, těžkých zranění, sebevražd a zvlášť citelně zasahuje děti a příští generace. Program zkázy zabíjí dřív naše vlastní dětí, než cizí. Když vyrazí mocným proudem voda z kohoutku, každý si toho všimne a dokáže ji zastavit.
Slaboučký pramínek ale vidět nemusíme, proto je mnohem nebezpečnější. Podívejte se - na nenávist se spotřebovává 220 jednotek energie, proto je obtížné udržet ji na vysoké úrovní po dlouhou dobu. Na pocit ukřivděností spotřebováváme 80-90 jednotek energie, což je také značný energetický výdej. Ale na opovržení, odsudek čí nechuť k životu postačí pouhých 35-45 jednotek. Emocionální únavu pociťujeme až při výdejích přes 50 jednotek. Z toho plyne, že když člověk pohrdá, odsuzuje nebo propadá stresu, žádné nebezpečí nepociťuje. A tyto emoce pak způsobují největší hromadění agrese. To, že teď nemáte děti, a také to, že nechcete žít a že jste o všechno ztratila zájem, vyplynulo z vašeho opovržení muži. Tím, že přezíráte a odsuzujete jiné, se vlastně zříkáte Boha, protože jemné hladiny, v nichž jsme s Bohem spojeni, se odsudky a pohrdáním prosycují výrazněji. Vaše duše lne k Zemi natolik, že se okamžitě spouští mechanismus zkázy všeho pozemského. Zkáza struktur duše spojených s pozemskostí je rozhodujícím vnitřním výrazem nechuti k životu. Bylo vám dáno příliš mnoho schopností jak vnějškových, tak vnitřních, a pocit vlastní výjimečností zpočátku sice povznáší, ale později spíš drtí. Člověk musí svět chápat duchem a rozumem, a protože rozum je propojen s tělem, je až druhotný. Intelekt a rozum mají sklon k pozemskosti, a jsou proto využitelné k řešení okamžitých problémů, kdežto duch, který je v kontaktu s božskou logikou, vždy pracuje ve jménu perspektivy. Chytrý slaví rychlá vítězství, kdežto triumfy moudrého jsou definitivní a konečné. Váš rozum zatemnil na čas vaší moudrost, proto jste nemocná především duchovně. A čím zdravější je tělo, tím víc se trápí duše."/úryvek z knihy S.N.Lazareva
DIAGNOSTIKA.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one