/úryvek od S.N.Lazareva-Diagnostika karmy/
"Šel jsem po ulici a spatřil jsem člověka s velkým hrbem. V minulém životě nebyl s to pochopit, že duše se nejlépe očišťuje nepříjemnostmi, zakoušel nezměrný pocit zášti vůči blízkým lidem, a na to nakonec zemřel. V tomto životě musel naopak žít, aby se jeho duše očistila. Nevraživost je třeba vždy ostře blokovat. Hrb tento poklesek, který se stal neoddělitelnou součástí charakteru, nakonec vhodně spoutal.
Žena bývá často odosobněná, existuje jakoby mimo své tělo. V lidech vždy viděla jen nedokonalost, jejích špatné stránky, a hromadila v sobě pohrdání a nadutost, které se postupně proměnily v program sebezkázy. Nemoc jí pak zachraňuje život.
Také pro dítě bývá milovaný člověk a rodina absolutní hodnotou. Když mu škodí a ubližují nejbližší lidé, spouští se mechanismus tak silné nechuti k životu, který už se nedá zablokovat ani hrbem, ani srdeční vadou, ani nadváhou, ani rakovinou, dokonce 'ani schizofrenií. Na úrovni emocí je třeba zcela přerušit závislost na mezilidských vztazích. Proto jsou pro takovéto dítě pojmy rodina a vztah uzavřeny. Proč se objevují nemoci takového druhu?
Protože duše, která neuvěřitelně silně přilne k pozemskostí, se může očistit jedině na Zemí. To znamená, že dítě může žít a očišťovat svou duší, ale skrze deformace těla a psychiky je spolehlivě uzavřeno lnutí k pozemskosti.
Medicína tím, že všechno své úsilí soustřeďuje na odstranění vad organismu, posiluje patologické změny duše. A naše duše a náš duch - to je naše budoucnost a budoucnost našich potomků."