/úryvky od S.N.Lazareva/

"Dnes se v člověku stále silněji aktivizuje program sebe-zhouby. Nechuť k životu zasahuje především náš osud - musíme se potýkat se zraněními a jinými pohromami - a pak také oblast hlavy, protože nenávist se rodí právě v hlavě.

Mohutné tíhnutí ke smrti znemožňuje příchod potomstva. Proto - ač se to může zdát zvláštní - se duše dětí, které se nalézají v našem polí, pokoušejí uchovat si možnost příchodu na svět tím, že svým rodičům zhoršují sluch či zrak, způsobují záněty nosohltanu, středního ucha, úrazy hlavy, infarkty, meningitidy a bolesti hlavy.
Čím účinněji s těmito chorobami zápolí medicína, tím rychleji se hroutí energetika první čakry, takže děti se narodit nemohou. Aby děti mohly přijít na svět alespoň v příštích životech, je program sebe-zhouby v mužích i ženách blokován zhoubnými nádory pohlavních a vyměšovacích orgánů. Není proto náhodou, že to, čemu medicína říká deprese a co je v podstatě plíživým programem sebe-zkázy, křesťanství považuje za jeden z hlavních hříchů. Když se ve vás objeví pocit, že svět je nemoudrý a nespravedlivý, když jste ztratili víru v lidi, automaticky to přináší nechuť k životu, tedy velké problémy a těžké nemoci.

Jednou jsem se v sauně pustil do řeči se svým sousedem:
"Promiň, že obtěžuju, ale nemohl by ses podívat, jak to vypadá s mým zdravím?" zeptal se mě.
Prohlédl jsem tedy jeho pole a našel v něm mohutný program sebezkázy. Deprese obvykle vede k rakovinným nádorům, a tento případ nebyl výjimkou. Všechny parametry naznačovaly, že se dá očekávat rakovinné bujení. Hlavní parametr, podle něhož stanovuji onkologickou situaci těla, tedy naplněnost láskou, byl stabilizovaný, přičemž hlavní příčinou jeho vyváženosti byla dobromyslnost.
"Jsi šťastný člověk," řekl jsem mu, "hrozí ti rakovina, protože jsi dlouho sám sebe odsuzoval a z toho vznikla deprese, ale nemoc nepropukla."
"Rakovina čeho?" zeptal se mě.
"Nejspíš prostaty. Puzení k sebezkáze obvykle zasahuje oblast první čakry."
"Doktoři měli podezření na rakovinu hrtanu, ale pak tuhle hypotézu zavrhli."
To mě zaujalo - proč zrovna rakovina hrtanu? Pak jsem ale pochopil, že je blokováno to, co vyvolávalo sklon k sebezkáze. Neustále si spílal, proto blokace postihla hrdlo. Kdyby sebou pohrdal a nenáviděl se, mohl vzniknout mozkový nádor. Kdyby se často urážel, byla by to rakovina žaludku a kdyby se zříkal lásky k sobě a k jiným, rakovina prostaty.
Četl jsem kdysi o jednom mnichovi, který se dopustil smilstva a dlouho se tím trýznil. Několik měsíců nato zemřel na rakovinu a před smrtí říkal, že Bůh ho potrestal za smilstvo. Příčina byla ovšem v něčem docela jiném: sebe-odsudek by tolik nevadil, vadilo to, že sebou začal pohrdat, tedy zabíjet nejen své tělo, ale i svou duši a ducha.

Zhoubné bujení dobře potlačuje přání zabít svou duši, ale není to jediná forma blokace. Prohlížel jsem si například fotografii ženy, která byla prohlášena za nejotylejšího člověka na světě. Pokoušela se zhubnout, ale všechny snahy byly zbytečné. Příčina byla velmi prostá - kolosální přání postavit milovaného člověka a rodinu nad Boha. A když jsme od něčeho takového oddělováni, objevuje se stejně mocná nechuť k životu. Tento program je vhodně blokován stále vzrůstající obezitou. To znamená, že nemáme zápolit s tělem, ale s nesprávnou orientací duše. Šel jsem po ulici a spatřil jsem člověka s velkým hrbem. V minulém životě nebyl s to pochopit, že duše se nejlépe očišťuje nepříjemnostmi, zakoušel nezměrný pocit zášti vůči blízkým lidem, a na to nakonec zemřel. V tomto životě musel naopak žít, aby se jeho duše očistila. Nevraživost je třeba vždy ostře blokovat. Hrb tento poklesek, který se stal neoddělitelnou součástí charakteru, nakonec vhodně spoutal.

Žena bývá často odosobněná, existuje jakoby mimo své tělo. V lidech vždy viděla jen nedokonalost, jejích špatné stránky, a hromadila v sobě pohrdání a nadutost, které se postupně proměnily v program sebezkázy. Nemoc jí pak zachraňuje život.


Také pro dítě bývá milovaný člověk a rodina absolutní hodnotou. Když mu škodí a ubližují nejbližší lidé, spouští se mechanismus tak silné nechuti k životu, který už se nedá zablokovat ani hrbem, ani srdeční vadou, ani nadváhou, ani rakovinou, dokonce 'ani schizofrenií. Na úrovni emocí je třeba zcela přerušit závislost na mezilidských vztazích. Proto jsou pro takovéto dítě pojmy rodina a vztah uzavřeny. Proč se objevují nemoci takového druhu?

Protože duše, která neuvěřitelně silně přilne k pozemskostí, se může očistit jedině na Zemí. To znamená, že dítě může žít a očišťovat svou duší, ale skrze deformace těla a psychiky je spolehlivě uzavřeno lnutí k pozemskosti.
Medicína tím, že všechno své úsilí soustřeďuje na odstranění vad organismu, posiluje patologické změny duše. A naše duše a náš duch - to je naše budoucnost a budoucnost našich potomků."/S.N.Lazarev-Diagnostika karmy/