Marcela Abha Kunz
Marcela Abha Kunz
VŠE JE ENERGIE, VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM!!!

- vše, co se nám děje JE ODRAZ TOHO,
CO JSME MY SAMI UDĚLALI V MINULOSTI

-KAŽDÝ DEN MŮŽE BÝT "NOVÝM STARTEM"
mého života, stačí jen chtít!!!

-Vše, co opravdu chci, mohu změnit - pokud se k tomu
opravdu rozhodnu!!!

-Všichni jsme zodpovědni za to, co se nám děje!

-Každý z nás se potýká s kritikou sebe i druhých!

-Všichni tu řešíme, nějaký složitý problém!

-Každá myšlenka je energií pro budoucnost!

-Každý pocit a procítění mění tok energií v nás i kolem nás!

-Rozhodujeme se každou sekundou, o tom co si myslet,
o tom, co cítit u toho, o tom, jak se dívat na situace, v nichž jsme...atd.
Všichni si takto kolem sebe tvoříme shluky energií, ve kterých pak žijeme.
/Marcela Abha Kunz/
Diagnostika aury,čaker s vysvětleními a doporučeními / 1200 Kč
Diagnostika aury,čaker s vysvětleními a doporučeními / 1200 Kč
Opište prosím kontrolní kód "7133"

S.N.Lazarev o karmickém bloku

lazarev-seminar-2.jpg
ÚRYVKY Z KNIH -O ZLOSTI, EGU

..."Na tyto otázky jsem tehdy nebyl schopen dát odpověď. Jediné, co jsem věděl, bylo to, že zlostný
samolibec se sotva dočká uzdravení, i když se k Bohu s modlitbou obrátí. Ačkoli - někdy je člověk
vnějškově připraven se změnit, ale jeho duše si to nepřeje. To se pak buď poddá domnělému citu, a
v takovém případě ho sotva co může spasit, nebo se s bolestmi a v mukách v každé situaci opravdu
pokusí procítit, že jeho vědomí, jeho vůle i on sám jsou záležitosti druhotné, kdežto láska k Bohu je
nade vším...."

O pýše v nás:

-vždycky tedy řešíme některý náš problém ukrytý uvnitř nás, a to po mnoho našich bytí, či ponejvíce ukrytý už v našich podvědomých nastaveních,
které nám vkládali už naši rodiče, prarodiče a jim jejich rodiče a prarodiče. Pokud je návyk jednání takto silný a jde už po více, než 1 generaci před námi, potom CHYBNÝ NÁVYK JEDNÁNÍ se stává karmickým blokem pro další generaci, a tento návyk se geometrickou řadou SÍLÍ + TÍM TAKÉ SÍLÍ I BLOKACE, která díky němu vznikla, to znamená, že SÍLÍ TLAK NA DUŠI POTOMKŮ I NA NAŠI DUŠI, ABYCHOM SE ZMĚNILI V JEDNÁNÍ + POCITECH, například
-podvědomá PÝCHA
-podvědomá AGRESE, BUZENÁ TOUTO PODVĚDOMOU PÝCHOU -VEDE, AŽ K BLOKACI MÍT DĚTI, ČI K BLOKACI ŽÍT=probudí se programové nastavení "smrt" mnohem dříve, než kdybychom se změnili a žili+jednali jinak-to je odstranili pýchu i agrese z ní plynoucí, například vztek, žárlivost, frustrace, vedoucí k psychické destabilitě našich potomků a až k sebezničujícím programovým nastavením, jako je sebevražedné myšlenky, či nehody s následkem smrti, toto vše je také vlivem PÝCHY V RODOVÝCH LINIÍCH, VLIVEM ZLOSTI, NENÁVISTI, VZTEKU A POMSTYCHTIVOSTI, toto vše má za důsledek "podvědomá a vědomá pýcha v rodové línii".../Marcela Abha Kunz


ÚRYVEK Z KNIH - LPĚNÍ NA POZEMSKÝCH HODNOTÁCH:

..."Jelikož zdrojem největších problémů je lpění na duchovních hodnotách, obecně platí, že čím
tvrději se člověk orientuje na schopnosti, intelekt a kariéru, tím rozsáhleji se mrzačí jeho duše a tím
hůř se pokaždé bude cítit v chrámu Páně...."/Lazarev

ÚRYVEK O NADUTOSTI, PÝŠE A LPĚNÍ NA DOSAŽENÉM

.."Vraťme se ale k tématu času, k tématu budoucnosti.
V dubnu 1996 jsem byl požádán, abych pomohl jednomu muži. Musel jsem za ním odjet do
nemocnice. Když jsem zjistil, že je to významný podnikatel, rozhodl jsem se, že nepojedu. Léčit
takové lidi většinou nemá smysl. Ti jsou zvyklí dělat všechno na světě kromě jediného - měnit sami
sebe. Nějaký čas se drží na špici a zjišťují, že jejich vůle, zdatnost a rozum jim umožnily dosáhnout
všeho. Neuvědomují si však, že pokud tu vůli, zdatnost a rozum nebudou dosycovat citem lásky,
změní tyto vlastnosti ve smrtonosnou smyčku. Takže když se na mě takový člověk obrátí, bude mé
rady brát jako další tabletu a přitom bude podstupovat pět až sedm způsobů léčby naráz.
Vzpomínám si, jak ke mně na seanci jednou přišel člověk, který kvůli tomu přiletěl až z Kanady.
Lékaři mu řekli, že mu zbývá pár týdnů života. Myslím, že měl mozkový nádor. Když zazvonil,
otevřel mu můj známý, v jehož bytě jsem tehdy ordinoval.
"Proč tu máte tak zaprášený lustr?" zeptal se příchozí místo pozdravu.
To jsem se ovšem dověděl až později. Když jsem ale vstoupil do pokoje a pohlédl mu do očí,
rázem jsem pochopil, že v tomto případě nebudou mít žádné moje snahy smysl.
"Jakou mi můžete dát záruku, když vám za léčení zaplatím?" zeptal se.
"Žádnou."
"Proč?"
"Protože všechno záleží především na vás, na vaší ochotě sám na sobě pracovat."
"Dobře, a kolika procentní pravděpodobnost uzdravení můžu očekávat, když na sobě začnu
pracovat podle vaší metodiky?"
"Tak sedmi procentní."
"Ale to je hodně málo!"
"Někdy je to velmi mnoho."
Tím naše rozmluva skončila.
Když se na mě obrátí pacient s rakovinovým nálezem a ptá se mě, zda po mém léčení může jít k
lékaři, odpovídám mu, že v kritické situaci je třeba využít k napravení stavu každé možnosti. Dieta,
chemoterapie, ozařováni - to všechno nemusí vůbec zabrat, když v člověku zároveň neproběhnou
hlubinné, zásadní změny. A naopak - jejich efekt může být mimořádný nebo jsou zbytečné, když se
doslova procítíme ke správnému směru.".../Lazarev


ÚRYVKY Z KNIH - O VÍŘE ke zdrojové energii/ Bohu
.."Ono se to všechno může zdát velmi jednoduché: ať se stane cokoli, vždy si uchovávejme
lásku k Bohu; ať je to třeba jen kapka, ale udržme si ji v duši zejména tehdy, když propuknou
nepříjemnosti. Jenže to se neznámo proč daří málokomu.
Krátce nato jsem zvolna začínal chápat, v čem je problém. Člověk stoupá k Bohu jakoby po
schodišti. Není přitom závislý na schodu, který právě nechal za sebou, ale na tom, který má zrovna
před sebou. A aby se zvedl na další, musí nějaký čas žít pro něj, cítit ho, učinit ho svým cílem - to
je nevyhnutelné. Jenže jakmile tohle zvládne, zvykne si a na dalším schodu se postupně dostavuje
pocit jistoty; musí z něj spadnout dolů. V takovém případě ztrácí kontakt se schodem, který měl
před sebou, a už není spojen s tím, který se znovu ocitne za ním.
A právě v tomto okamžiku rozpadajícího se bytí záleží na tom, nakolik se člověk vynasnaží
uchovat v sobě lásku ke Stvořiteli. Čím větší štěstí, čím větší záblesk lásky zakouší, když se dotýká
nových lidských hodnot, tím větší bolest musí po čase přestát, aby jeho duše k těmto hodnotám
příliš nepřirostla! Proto ty útrapy, proto ta muka. Nakolik je člověk připraven k ochraně a uchování
pocitu lásky, natolik se katastrofa stává soutěží, ve které se člověk rozvíjí, a neštěstí se pro něj stává
cvičnou překážkovou dráhou.
Čím silnější je člověk, čím vyšší je úroveň jeho vědomí, tím méně má šancí na přežití, jestliže je
zároveň jeho vnitřní duchovní orientace nesprávná. Rodiče však nejčastěji přemýšlejí o tom, jak v
dětech rozvinout vše to, co přináší okamžitý, leč pomíjivý úspěch...."
Co VYSÍLÁŠ -TO MÁŠ i ve svém energetickém poli - v AUŘE
CO VYSÍLÁŠ TO DOSTÁVÁŠ I DO SVÉ AURY + na co myslíš to se ti děje, hned nebo v budoucnosti

Mnoho lidí tomu nevěří, žel pravdou je fakt, že to co si myslím, o čem mluvím, co sám dělám a v jakémkoli směru to vyšlu -TOTO VŠE, SE ZÁROVEŇ OBJEVUJE I V MÝCH ENERGIÍCH celé aury i v buněčné paměti buněk těla fyzického i v paměti duše, a takto ve zkratce vzniká každý karmický závazek a každá blokace na našem životě!!! Velice hezky je to vysvětleno v knihách doktora

S.N.Lazarev- výňatek z knihy- Diagnostika karmy
...Když o někom přemýšlíme, vzniká energetický most mezi námi a tím, na něhož myslíme. Probíhá výměna energie a informaci, proto je každé negativní pomyšleni energetickým tokem, který může uškodit. Nebezpečný může být dokonce vnitřní souhlas s pomlouvačem a nevraživcem. Když někomu spíláme nebo o něm ošklivě smýšlíme, tak ho zraňujeme a zároveň ničíme i vlastní karmické struktury.
Slovo jakýkoli program posiluje. V současné době je bioenergetika naši Země taková, že stačí už jen křivě o někom smýšlet, a můžeme mu způsobit těžkou újmu. Po analýze četných fakt a jevů jsem dospěl k závěru, že před několika staletími lidstvo připustilo překotný ústup od zásad harmonie světa, proto je dnes informační pole Země tak zatěžkané negativními programy. Když člověk o jiném člověku nesmýšlí právě dobře, propojují se společné negativní karmické struktury a aniž bychom přáli zlo, můžeme tomu jinému uškodit.
Zabíjíme jeden druhého podvědomě, a přitom vůbec nic netušíme. Dochází k lavinovitému procesu sebezničení, který již ani nevyžaduje, aby se na něm podílely negativní emoce – docela stačí ten záporný potenciál, který lidstvo již nashromáždilo.
Proto dnes nestačí být dobrý a nikomu neškodit. Naše podvědomí a nevědomí je již natolik deformované, že dokonce nepůsobeni škody není dostatečným předpokladem pro to, abychom zachránili vlastní duši a tělo.
V dnešních podmínkách je pro přežití nejdůležitější vědomá a soustředěná práce na změně sebe sama. Nestačí být prostě dobrý, je třeba být aktivně dobrý. Každý dobrý a slušný člověk má šanci zahynout, nemluvě o těch, kteří porušují nejvyšší zákony.
Ideály a přikázání, jimiž lidé žili po tisíce let, jsou dnes zapomenuty a odsunuty do pozadí. Proto člověk musí vědomě a aktivně pracovat na obnově vlastní duchovnosti, vnitřního humanismu a smyslu pro harmonii světa.
“Milujte nepřátele své” – to je výzva k duchovní intenci člověka neodpovídat na úder energetickým úderem.
Úkolem eticky gramotného člověka je zásadně nevpouštět negativní city do podvědomí. Člověk, který den začíná přáním: “Pane Bože, dej mým nejbližším, příbuzným a známým zdraví a mně dostatek trpělivosti,” se rovnou aktivně brání různým pokleskům proti zákonům, jichž by se mohl dopustit.
Uveďme si příklad toho, jak může fungovat jedna jediná věta.
-Mladý muž urazil dívku. A ona mu říká: “To ti nikdy v životě nezapomenu.”
Analyzoval jsem si svého času, co se v takové chvíli děje: formuje se buď program zkázy, nebo rozchodu – tedy to, čemu se v bioenergetice říká uřknutí. Tedy – dnes jakýkoli kategorický tvrdý soud bohužel znamená, že působíme Škodu sami sobě i jinému Člověku.
-Přišel ke mně muž, který si stěžoval na celkovou ochablost a slabost. Energetické ukazatele byly velmi nízké a testování rychle odhalilo příčinu: “Vy máte sousedku, se kterou se hodně hádáte, že ano?” “Ano.” “Často se na ni hněváte, což deformuje vaše pole, proto klesá bioenergetický potenciál. Ale především o ní patrně moc nehezky mluvíte.” Jakmile jsme tuto disproporci odstranili, ochablost pominula a pole se dostalo do rovnováhy.
Negativní soud o komkoli vyvolává silný pokles energetického potenciálu. Když člověk někoho pomlouvá, způsobuje újmu nejen pomlouvanému, ale i sobě, protože při tomto procesu dochází k deformaci, k rozpadu jeho vlastní struktury pole a ztrátě energie. Ošklivé pomyšlení o člověku,nehezké slovo na jeho adresu je útokem na energetické úrovni, po němž následuje odplata, protože se praví: “Nesuďte, abyste nebyli souzeni; kterýmž soudem soudíte, tímž budete sami souzeni.“ Rána způsobená křivým slovem se nemusí nutně projevit na fyzické úrovni, nemusí okamžitě vést k nějaké konkrétní nemoci. Může začít rozpadem jemných struktur, a přestože se člověk bude cítit báječně, již poběží deformace jeho duchovních struktur, které mají obrovskou kapacitu a přitom nejsou nijak zjevné.
Když později přijdou první pohromy či nemoci příbuzných a dětí, viníka sotva napadne, že příčinou těchto neštěstí je on sám a jeho ošklivé výroky. Zabíjíme sami sebe, aniž bychom to věděli. Spílání krátí naše síly, ničí nás fyzicky i duchovně a ovlivňuje délku našeho života. Zkoumal jsem rovněž, jaký rys je typický pro lidi, kteří se dožívají vysokého věku. Jejich strava je velmi rozmanitá, chování také, ale co mají společné, je dobrosrdečnost. Dobrosrdečnost automaticky předpokládá, že její nositel se nedopouští energetických výpadů proti jiným lidem, a je tedy sám nedotknutelný. Umíráme brzy, protože neustále boříme vlastní duši a tělo. Japonci jsou naopak lidé dlouho žijící a zároveň jsou nejzdvořilejším národem na světě. Nejnebezpečnější je však osočování milovaného člověka. Stupeň sounáležitosti na úrovni pole může být různý, ale mezi milujícími se lidmi je vždy nejvyšší. Pocit lásky člověka povznáší, a proto jakýkoli negativní vliv může být krajně zhoubný .../S.N.Lazarev
Jak je to s časem a prostorem?
ČAS-CESTOVÁNÍ.jpg
ČAS + PROSTOR
-jak to spolu souvisí?
-co je čas a co je prostor?
-jak to snadno pochopit?


Čas a prostor
Pojmy jako čas a prostor jsem vždy považoval za cosi abstraktního a rozhodně jsem neočekával,
že by mohly nějak souviset s mými vlastními výzkumy. Ukazuje se ale, že k čím jemnějším
úrovním pole pronikáme, tím důraznější je vzájemné ovlivňování se všemi entitami okolního světa.
Zpočátku, když jsem pracoval jen s rodinnou karmou a věděl jsem, že existuje karma osobní,
povšiml jsem si, že proces očisty občas jakoby "prokluzuje", tedy člověk se očišťuje, ale k
viditelným pozitivním změnám nedochází. K samotné práci s osobní karmou jsem se dostal dost
nečekaně.
S jednou známou svého času pracovala senzibilka, která jí začala líčit zážitky z jejího předešlého
života a slíbila, že jí vyčistí osobní karmu. Když senzibilka odešla, mé známé se udělalo nevolno.
"Cítím, že je to všechno klam," říkala mi. "Místo aby mi pomohla, jen mi uškodila."
Abych jí dokázal pomoci, nezbylo mi, než vstoupit do hlubinných vrstev jejích polí a očistit
minulost skrze pokání. V prvních okamžicích takového terapeutického vlivu se v člověku mění
vnímání barev a dochází k velmi zvláštním pocitům.
"Mám pocit, že v přítomnosti vůbec nejsem," přiznala se mi jedna z mých asistentek. "Cítím se
tak, jako bych byla celá v budoucnosti."
Prohlédl jsem si na jemné úrovni její pohyb v čase, a ukázalo se, že měla pravdu a že na oné
jemné úrovni má hned tři časová těla.
Při zkoumání tohoto problému jsem postupně zjistil, že přesun časových charakteristik do
budoucnosti stav člověka zlepšuje, kdežto jejich odhození do minulosti může vést až k těžké
chorobě. Zkoumal jsem člověka, který již dávno zemřel, přesněji řečeno spáchal sebevraždu.
Všechny časové charakteristiky jsem objevil v jeho minulosti. V tom okamžiku jsem pocítil hořkost
na jazyku a sucho v ústech, a ke stejným zážitkům se mi přiznali všichni ostatní přítomní.
"Něco se děje s prostorem," poznamenal jeden můj přítel. "Začínají se měnit vzdálenosti,
všechno jako by pulzovalo."
Prozkoumal jsem jeho jemné struktury a zaznamenal jsem, že prostor jako by explodoval.

Uvědomil jsem si, že je to velmi nebezpečné a že svým hrubým vpádem jsem posunul nejen
časové, ale i prostorové struktury. Kdykoli jsem napříště cítil, že můj vpád je nebezpečný, že
charakteristiky času a prostoru se začínají měnit, okamžitě jsem ustával a čekal, až se situace znovu
dostane do rovnováhy.
Po jednom zvláštním případu jsem experimentů s prostorem zanechal docela.
Jednou při dalším z pokusů o odhalení prostorové struktury a hledání metod jejího ovlivnění
jsem najednou zaznamenal tuto přesně formulovanou výzvu: "Pokud se dostaneš za hranice
krokového prostoru, vesmír zahyne." Nedokázal jsem ani stanovit, kdo toto varování vyslal. Co je
to "krokový prostor" a proč by vesmír měl zemřít jsem taky nepochopil, ale pro každý případ jsem
veškeré výzkumy v tomto směru zastavil. Pro léčení svých nemocných jsem je navíc ani
nepotřeboval. Také jsem si povšiml, že s řadou mých pomocníků se začaly dít podivné věci:
například se jim zdály sny, v nichž procházeli zdí. Své pokusy s prostorem a časem nebudu
vypisovat dopodrobna a vyložím je jen stručně.

Podstatu času jsem pochopil, když jsem si všiml, že při diagnostikování lidských karmických
struktur začínám rychle stárnout - ve tváři se objevily vrásky a začaly mi padat vlasy. Stejně
stárnout začali i lidé kolem mě. Poněkud jsem zpanikařil, ale zároveň se snažil porozumět, co se to
děje. Během jediného měsíce se ukázalo, že jakákoli událost, odehrávající se na jemné úrovni, se
promítá do budoucnosti. To, co dělám dnes, se okamžitě odráží v zrcadle budoucnosti, kdežto
karmické vrstvy se volně přelévají a realizují se v přítomnosti. Vše, co jsem udělal v minulosti se
mi najednou vracelo z budoucnosti. Rychlost plynutí karmických vrstev úzce souvisí s časem.

Velká část léčitelů očišťuje jen pacientovo tělo, kdežto duši ne. Léčitelé na vyšší úrovni zase
očišťují jen přítomnost, jenže "špínu" odhazují do budoucnosti. Když člověk dostatečně nepracuje
sáni nebo se při léčbě nemění, ta "špína" jednou někde vyplave. Abych své svěřence dokázal
skutečně očistit, zvýšil jsem rychlost toku karmických vrstev a špínu odstraňuji i z budoucnosti,
aby člověk mohl pokáním očistit svou duši v současnosti. Zároveň jsem však urychloval čas.
Teprve pak jsem zjistil, že mechanické "jednocení" karmických struktur a jakýkoli jiný chirurgický
přístup k času a prostoru nemají perspektivu. To pro mě znamenalo, že nejdůležitější není
mechanická očista v minulosti a budoucnosti (dokonce ani skrze pokání), ale změna jeho
charakteru a náhledu člověka na svět.

Když jsem pracoval s časem, mé hodinky se za pět hodin o čtyři hodiny opožďovaly. Pak jsem si
povšiml, že při porušení nejvyšších zákonů se čas zrychluje a člověk vůčihledně stárne.

ČÍM SILNĚJI DUŠE LPÍ NA ZEMI, tím RYCHLEJI probíhají časové procesy
A TÍM KVAPNĚJŠÍ JE PŘÍCHOD STÁŘÍ.

Bylo pro mě zajímavé zakreslovat struktury související s časem a vycházelo mí z toho, že spirála rotující
proti směru hodinových ručiček znamená lpění na tomto světě. Když jsem si pak pořídil graf
harmonizace časových úseků, spatřil jsem obrázek, připomínající buddhistické chrámy s
několikanásobnou střechou. Ukázalo se, že čas a prostor může svými formami ovlivňovat i
architektura. Teď se dostávám do období, kdy mé pronikání do časoprostorových struktur mých
svěřenců začíná být nezbytností. Zda to dokážu přežít, to nevím. To ukáže až čas.
/z knihy Diagnostika karmy-S.N.Lazareva/
Lpění na Zemi, pozemském životě, hmotných věcech i na kráse planety
Lpění na Zemi, pozemském životě, hmotných věcech i na kráse planety
Tíhnutí
Již od mládí mě to táhlo k indické filozofii. Četl jsem, že tíhnutí k pozemskému, světské vášně a
tužby přinášejí člověku jen strázeň a neštěstí, ale zároveň jsem si uvědomoval, že vše, co mě
obklopuje, spatřilo světlo světa právě díky lidským tužbám. Vyznat se v tom jsem nedokázal, tak
jsem o tom přestal přemýšlet, a vůbec jsem nepředpokládal, že až se začnu věnovat léčitelské praxi,
budu nucen se k vyřešení tohoto problému vrátit.
Již dlouho mi bylo jasné, že deformace duchovních struktur pole vedou k chorobám. Potřeboval
jsem si ale ujasnit, jaké emoce a jakým způsobem pole deformují. Jako první jsem identifikoval
nenávist. Ta pole deformuje v oblasti hlavy. Musel jsem v lidském poli objevit citová a pocitová
centra. Přirozeně se nedalo předpokládat, že bych je identifikoval na fyzické úrovni. Znamenalo to,
že se musím obrátit ke strukturám mimo tělo, a to jsou čakry. Už předtím jsem slyšel o četných
technikách diagnostiky podle některé lidské čakry, a pak jsem byl seznámen ještě s jednou.
"Podívej se," vysvětloval mi můj školitel, "když se ruka od čakry bezděky vzdaluje, znamená to,
že čakra je v nerovnováze. Pracuj chvíli rukou nebo tužkou, a sám energii čakry pocítíš."
Pustil jsem se do práce a novou techniku jsem cvičil znovu a znovu. To vše mé další výzkumy
stále důrazněji orientovalo k problematice pole. Jakmile jsem přestal příčiny chorob hledat na
fyzické úrovni, pokusil jsem se porovnat emocionální napětí, vznikající v čakrách, s rozměry
deformací okolních polí. V oblasti hlavy jsem nalezl nenávist, žárlivost a závist. V oblasti hrudi
pocit křivdy. V oblasti první čakry potlačení lásky v jiných nebo v sobě. Když jsem zaznamenal
nějakou deformaci pole, okamžitě jsem si modeloval, jaké pocity ji vyvolaly. Celá tato soustava
fungovala podle principu "ano – ne“.
Jeden muž začal špatně vidět. Důvodem byla nenávist související se ženou. Přihodilo se to asi
před deseti lety. Teď se kruh uzavřel. Jedinou možností úniku byla očista skrze modlitbu a pokání.
Při stovkách diagnóz jsem dospěl k závěru, že člověka se zmocňuje vždy několik silných pocitů
naráz. Dejme tomu pocit křivdy a zároveň nenávisti. Nebo křivdy a k tomu potlačené lásky.
Nakonec jsem odhalil pocitová pole, čakrami nijak nesouvisející. Ukázalo se, že deformaci pole
vyvolává nejčastěji odsudek, zbabělost, zrada, svatokrádež nebo křivopřísežnictví. Když člověk lže
jiným, je to divadlo, ale když lže sám sobě, je to nemoc. Když se sami sebe snažíme vnitřně
přesvědčit, že někoho nemáme rádi, že někdo není slušný, může to vyvolat těžkou chorobu. Vnitřní
upřímnost je jedním z předpokladů zdraví.
Zajímavý případ jednou vznikl jako důsledek lidské zbabělosti. Zaznamenal jsem výbuch
nepřízně jednoho člověka vůči jinému. Výbuch vyrostl z kombinace hned tří programů: zřeknutí se,
nenávisti a zničení. Zbabělost se zase skládá z pěti programů: špatné smýšlení o někom, odsudek,
zřeknutí se, nenávist a program zničení. Program takové agrese přitom probíhá nezávisle na tom,
zda se bojím toho člověka, nebo zda se naopak bojím o něj. V prvním případě jde zřejmě o agresí
vůči jedinci, ve druhém případě spíš o starost o něj. Ve skutečnosti ho však v obou případech
ničíme.
Nakreslil jsem si lidskou postavu a vyznačil nejběžnější emoce. Obláček nad hlavou znamenal
odmítání. Vědomá agrese sídlí před obličejem, podvědomá za týlem. Nenávist sídlí přímo v
obličeji, křivá mysl v týle. Před hrudí křivda učiněná, za zády křivda utrpěná. Před první čakrou
ubití lásky v jiném, za první čakrou ubití lásky v sobě. Všechno se to podobalo vázání koberce.
Pracoval jsem deset i více hodin denně a spřádal si nové vidění světa na úrovni pole. V některých
složitých situacích jsem viděl, jak v člověku vybuchují všechny agresivní emoce naráz.

Vypadalo to, jako když pavouk rozhodí všech osm noh do stran. Při sledování takových explozí jsem narazil
na fakt, který mě ohromil.
Jakmile jsem pochopil, že agrese může být namířena nejen proti jinému člověku, ale i vůči
zvířeti čí rostlině a může rovněž vyvolávat nemoc, zařadil jsem to vše do svého systému, abych
zjistil, vůči komu vlastně podobná agrese směřuje. Pak do schématu začaly vstupovat další entity -
čas, prostor, jiné civilizace, záhrobí, osud, božství. V lidském podvědomí jsou uloženy informace o
vztahu k jakékoli entitě. Z této mozaiky se skládá jeho charakter, zdraví i osud. Když jsem tedy
pacientům vysvětloval, že v nich probíhá program ničení čehosi, často jsem slýchal odpověď, že to
vlastně neobyčejně milují, a v takovém případě jsem byl nucen připustit, že přílišné tíhnutí k
čemukoli může zabíjet stejně jako nenávist. Přílišné tíhnutí plodí nenávist. Když jsem se pokoušel
pracovat na základě této koncepce, výsledky se okamžitě zlepšily.
Naproti mně usedl pacient, jemuž jsem před několika měsíci nedokázal pomoci. Ten mladík mi
ustaraným hlasem líčil problémy ve své rodině:
"Tchyně si před několika měsíci zlomila obě ruce. Sotva opustila nemocnici, zlomila si nohu.
Něco tu rozhodně není v pořádku, cítím, že v tomhle musí mít někdo prsty."
"Máte pravdu, někdo v tom prsty má," řekl jsem mu, "a jste to vy sám."
"Ale co vás nemá!" zkoprněl ten mladý muž. "Já se k ní chovám naopak báječně."
"A o to právě jde. Máte tendenci příliš k lidem lnout, a tím jím škodíte. Podívejte se: tohle je
schéma lidského těla, a takhle nás obklopují duchovní struktury našeho pole. Právě tady, v poli,
sídlí soustava obrany člověka před neštěstím. Takže když k někomu příliš přilnete, zbavujete ho
obranných systémů, sídlících v jeho poli, a ničíte jeho osud."
"A co mám tedy dělat?" zeptal se mladík.
Upřímně řečeno jsem tehdy nevěděl, co mu odpovědět, ale pokusil jsem se přece jen nějak
pomoci.
"Když se tak silně vážete na lidi kolem sebe a vůbec na nejbližší okolí, musíte to od sebe
zároveň vědomě trochu odstrkovat. Snažte se neuvíznout v myšlenkách na nejbližší. Zůstávejte
někdy úplně sám. První pohyb nečiňte k sobě, ale od sebe. Hlavně byste ale měl pochopit, že lnout
k jiným lidem celou duší nelze."
V mých názorech na problém to byl hotový převrat. Tíhnutí k pozemskosti přinášelo obrovské
škody tomu, k čemu jsem lnul, ale sám jsem mohl utrpět taky. Jak se později ukázalo, lnout lze i ke
zvířeti, k domovu či k zaměstnání, nejen k člověku.
Pokoušel jsem se jednomu pacientovi vysvětlit, že jeho dcera je nemocná, protože on sám k ní
příliš tíhne.
"A to ji tedy mám nenávidět, nebo co?" zeptal se mě rozhořčeně.
"Ne, to ne, podstata věcí tkví v míře. Prostě se k ničemu pozemskému nesmíme vázat příliš
úporně."
Pro něj však bylo velmi obtížné mi porozumět. Někdy mi bezmocí doslova klesaly ruce, ale
osud mi nabízel i úspěchy a já se pomalu a nenápadně dostával dál a dál.
Jednou jsme si s přítelem vyrazili na venkov. Jedno oko mu najednou opuchlo a zalilo se krví.
Těsně před odjezdem udeřil kladivem do smaltované nádoby a odražené střípky se mu zasekly do
oka.
"Žena se celý večer snažila ten otok vyléčit. Ale ať jsme dělali, co jsme chtěli, bylo to pořád
horší."
"Zakopaný pes je v tom, že ses příliš soustředil na svou chatu a problémy kolem ní," řekl jsem
mu. "Tak ti něco jakoby zakrývá oči, abys na ni tolik nehleděl a pořád o ní nepřemýšlel."
"Ale přesně takhle to je!" zvolal překvapeně. "V posledních dnech jsem nemyslel na nic jiného
než na chatu."
Během několika hodin se oko úplně vyčistilo. KDYŽ ČLOVĚK POCHOPÍ,ŽE SE K NĚČEMU UPNUL AŽ PŘÍLIŠ, působí to daleko efektivněji než jakékoli zaříkávání.
/S.N.Lazarev/
Karmická očista paměti duše, čaker,buněk těla
Karmická očista paměti duše, čaker,buněk těla
počátek-pilz 1 díl.jpg
Motto:

"TI, KDO NEDOKÁŽÍ ZMĚNIT SVÉ MYŠLENÍ,

NEDOKÁŽÍ ZMĚNIT NIC"

George Bernard Show
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one